Rozhovor poskytl p. Jošigasaki, který učí Aikidó v Evropě a ve světě mnoho let. Škola, kterou založil a jejíž je hlavním představitelem (Dóšu, tj. „strážce cesty“) si klade za cíl studovat aikidó jako „umění zvládání hrozeb“ a jako „umění života“.

OTÁZKA: Říkalo se, že Ki je výsledek stavu jednoty mysli a těla. Dnes se ale ukazuje, že mysl a tělo jsou jednotné neustále. Pouze myšlenky, tj. části myslící mysli, často nejsou v jednotě s tělem. Naopak tzv. „původní mysl“ je s tělem jednotná vždy. Můžete nám říci, jaký význam má tedy koncept Ki v této perspektivě a potažmo ve vašem pojetí aikidó?

ODPOVĚĎ: Aikidó začíná u Sakaku Takedy, jenž byl jedním z posledních samurajů, kteří používali techniky beze zbraně založené na vlastním ovládání meče. Tyto techniky bez meče se staly základem aikidó.

V technikách aikidó se tedy původně nevyužívaly žádné zbraně, pouze prázdné ruce.

Od Takedy se učil i Morihei Uešiba. Ten do cvičení přenesl filosofii náboženství, které následoval. Cvičení s mečem upravil pro bokken a cvičení s naginatou upravil pro krátkou tyč (džó).

Dokud byl ale Sokaku Takeda naživu, nemohl Uešiba učit svobodně. Po Takedově smrti však začal plně rozvíjet techniky cvičení ve spojení se svým náboženstvím.

Uešiba tak začal využívat filosofii a koncepty svého náboženství i ve výuce. Mnoho jeho studentů ale takový výklad neakceptovalo, zejména protože znali pouze fyzickou stránku náboženství, ze kterého vycházel.

Bez filozofie a bez studia mysli byly techniky ryze fyzické. Polovina aikidó praktikovaného v Japonsku je tudíž založena pouze na vnějším projevu.

Po druhé světové válce se začala Uešibova filosofie měnit spolu s technickými aspekty aikidó. Mnoho studentů tuto změnu technik nepochopilo. A protože Uešiba naposkytl logické vysvětlení, pokoušeli se porozumět duchovní stránce jeho technik jen někteří duchovněji založení studenti.

Tak to bylo i s mistrem Koiči Toheiem, který se pokoušel porozumět Uešibově učení skrze učení Nakamury Tempu, které také následoval. Obzvláště studoval koncept „mysl hýbe tělem“ a začal vyučovat tuto duševní stránku pod označením Ki.

Jelikož Koiči Tohei nebyl výrazným teoretikem, dostalo se mu v tomto směru pomoci od jeho ženy. Teorie založená na „čtyřech principech“ tak vznikla téměř jako další náboženství. Je dobře známo, že zejména v posledních letech samotný Tohei nebyl příliš nadšený z toho, jak se tato teorie vyvinula do celkového počtu 33 principů.

Problém spočíval ve faktu, že teorie vyžadovala pouze znalosti vědy a matematiky nízké úrovně (úroveň střední školy). To, že každý mohl jeho teorii porozumět, znamenalo jasnou výhodu. Zároveň tím však uškodil jejímu veškerému budoucímu rozvoji.

Podařilo se mi vyřešit tento problém bez použití vědy založené na studiu neživé přírody a bez použití matematiky založené na bodech.

Vyučuji to jako „teorii života a matematiku čáry“

OTÁZKA: Můžete nám to předvést? Jak se může člověk naučit Ki díky aikidó?

ODPOVĚĎ: Znak Ki nemá v japonštině stejný význam jako v čínštině. To způsobuje mnoho zmatků, zvláště u Evropanů, kteří si často myslí, že Ki znamená v japonštině a čínštině to samé.

V našem případě se zajímáme pouze o japonský význam.

V japonštině jsou slova, která vyjadřují mentální stránku sjednocení, jako třeba „Ku“ nebo „Mu“. Naproti tomu Ki je výraz blízce spjatý s každodenním životem a který je běžně užívaný všemi Japonci.

Ki znamená něco, co nelze vyjádřit jasně, něco, co je nejasné. Slovo Ki není příliš důležité samo o sobě. Ale můžeme se s jeho pomocí dostat hlouběji.

Ki je něco, co nelze vyjádřit slovy, jelikož označuje mentální činnost beze slov. To je dar, který všichni máme od narození a umožňuje nám naučit se mluvit.

Toto Ki můžeme také nazývat „původní mysl“. Ta je jednotná s tělem, jako je tomu u zvířat nebo dětí. Proto jsou zvířata i děti vždy spontánní.

Později, s prohlubováním jazyka, začíná činnost myšlení. Obyčejně pak nejsou myšlenky jednotné s tělem a mohou způsobit konflikt mezi tělem a myšlením.

Tyto konflikty nejsou dobré pro bojové umění, protože omezují schopnost jednat ve skutečných podmínkách.

Ve sportu se za normálních okolností tyto konflikty nevyskytují, protože již dopředu víme, čeho máme dosáhnout.

Cvičení Ki znamená uvědomovat si tento koncept a zacházet s ním ve svém každodenním životě.

Tomu se říká Ki v každodenním životě skrze které se snažíme porozumět vztahu mezi původní myslí, myslící myslí a pohyby těla. A toto je Ki v aikidó.

Florence 24. dubna 2013

(překlad z www.kiaikido.it )